Oldřich Suchý miluje knihy od chvíle, kdy dokázal poskládat první písmena vedle sebe. Vystudovaný knihkupec, celoživotní čtenář, autor fantasy, detektivních i hororových příběhů a známá osobnost českého knižního online prostoru. To vše se v jeho tvorbě potkává v jeden celek.
Na Instagramu ho fanoušci znají jako @zanicenyknihkupec, z éteru pak z četby a rozhovorů v Českém rozhlasu. A právě letos na sebe upozornil hned třikrát: vydáním knihy Temné variace, vítězstvím v literární soutěži Česká Lupa s detektivní povídkou Smrt na ostrově a v dubnu Oldřichovi vyšel knižní debut Legendy.
Temné variace se navíc dočkaly unikátního audio zpracování, třináct povídek čte dvanáct interpretů.
Jak vznikala kniha, jak se autor dívá na temnotu v literatuře a proč audioknihy považuje za samostatnou uměleckou disciplínu?
O tom všem jsme si s Oldřichem Suchým povídali.
Oldřichu, jste vystudovaný knihkupec a knihy vás provází celý život. Kdy jste se rozhodl, že už nestačí jen prodávat příběhy druhých, ale že chcete vyprávět i ty vlastní?
Dávno před tím, než jsem se knihkupcem stal. Psát jsem začal hned, když jsem za sebe uměl řadit písmenka do slov. Začal jsem psát různé pohádky a hry pro vlastní loutkové divadlo. A od pohádek není nijak daleko k záhadným příběhům či přímo k hororu. Spíš je možná zvláštní, že jsem psát přestal, když jsem se knihkupcem stal. Až po víc než dvaceti letech jsem se k němu vrátil a zase jednou zažil výbuch tvořivé energie, jejímž výsledem jsou Temné variace.
V jednom z rozhovorů jste zmínil, že knihy si vybíráte podle „chemie“. Platí to i při psaní? Cítíte, že se s tématem musíte nejdřív sžít, než ho začnete tvořit?
Mým tématem je člověk. Ať už píšu fantastiku, detektivku, nebo psychologický horor, vždycky mi jde o člověka. Zvlášť v té fantastice a hororu. Vyprávím příběhy o lidech, kteří se dostanou do nějaké mezní situace a nechávám čtenáře sledovat, jak si s tím nadělením moje postavy poradí. A abych tedy konečně odpověděl, tak sžívat se vlastně nemusím, protože se cítím být s lidmi již sžit.
Jak byste popsal svůj styl psaní jednou větou?
Obrazný, atmosferický a v případě Variací svěží.
Vaše tvorba se pohybuje mezi fantasy, detektivkou a hororem. Co vás na těchto žánrech přitahuje a jak se podle vás vzájemně prolínají?
Ve všech vidím záhadu, která způsobuje pnutí mezi postavami, nebo v nich samotných. To podle mého mají společné. Klidně bychom tyto tři žánry mohli spojit do jednoho příběhu. Je mi líto, že seriózní kritika na tyto typy literatury nahlíží s odsudkem, jako kdyby i v těchto vodách nemohla být opravdu dobrá literatura.
Vaše nová kniha Temné variace působí už podle názvu tajemně. Můžete čtenářům přiblížit, o čem je a jaký má pro vás osobní význam?
Jde o soubor třinácti povídek, kterými vzdávám hold autorům, bez nichž si neumíme představit kánon hororové literatury. Na jakého velikána si vzpomenete, toho tam mám. I když se na někoho nedostalo. Sice druhý svazek Variací neplánuji, ale to jsem neplánoval ani první, takže se rád nechám překvapit, jestli třeba opravdu napíšu poklonu Fantomu Opery, která v Temných variacích není. Záměrně nechci prozrazovat jména velikánů, kterým se klaním. Byl bych rád, kdyby si čtenáři a posluchači objevili ta jména sami. Ale jsem si vědom toho, že někoho bych zmínit měl, abych čtenáře a posluchače nalákal. Když tedy zmíním třeba Brama Stokera nebo Mary Shelley, nic tím nezkazím. Víc už ale neprozradím.
Kniha se nyní dočká audiopodoby. Jaký máte vztah k audioknihám – posloucháte je, nebo dáváte přednost tištěným knihám?
Miluji audioknihy. Neberu je jako náhradu čtení, ale jako jinou, hereckou disciplínu. Vyrůstal jsem na hrách a četbách Českého rozhlasu, takže jsem dost rozmlsaný. Mám rád, když se herec do knihy ponoří. Když ji oživí a prožije. Chci slyšet, že ho ten příběh zajímá, že se na chvíli stává jeho aktéry. Užívám si krásné hlasy, kterých máme požehnaně a žasnu nad tím, co dobrý audioherec dokáže. Protože ono vystačit si u mikrofonu jen s hlasem, to není žádná maličkost. Proto jsem nesmírně potěšen, že se Kanopa ujala mé knížky a natočila ji v tak velkolepém měřítku. Je to neskutečné a velmi si toho vážím.
Jste aktivní i na sociálních sítích jako @zanicenyknihkupec, kde propojujete svět čtenářů a autorů. Jak vnímáte roli online prostoru pro literaturu dnes?
Patrně je to dnes již naprostá nezbytnost. Autoři tak mají možnost být svým čtenářům blíž. Otázka je, jestli je to vždycky dobře. Pro obě strany. (Potutelně se směje.)
Soutěž Česká Lupa jste vyhrál se svoji detektivní povídkou Smrt na ostrově, která u nás získá audio podobu a stane se součástí Kanopek. Jak jste se o soutěži dozvěděl a co pro vás vítězství znamenalo?
Vítězství znamenalo naprosté překvapení. Svou účast v soutěži jsem bral na velmi lehkou váhu. Za všechno může sám pořadatel soutěže, Antonín Mazáč, který se mě na Světě knih zeptal, jestli nechci do jeho soutěže poslat povídku. Na místě jsem mu tvrdil, že ne, že žádnou nemám. Nelhal jsem. Jenže za dva týdny bylo všechno jinak, protože jsem námět měl a velmi brzy i samotnou povídku. Na poslední chvíli jsem ji potom do Lupy poslal a večer u vyhlašování vítězů jsem se už jen divil. Myslel jsem, že si jdu pro cenu za nejhorší povídku.
Pracujete s knihami každý den. Když zavřete knihu a nejste zrovna u klávesnice, co vám pomáhá vyčistit hlavu?
Hudba. To je moje vášeň, možná ještě větší, než literatura. Byl bych nesmírně šťastný, kdyby někdo v mém psaní viděl jistou paralelu s komponováním. Možná jsem jediný, kdo to tam cítí, ale připadá mi, že moje příběhy mají trochu symfonickou stavbu. Tak jako miluji gradaci v hudbě, mám ji rád při psaní.
A nakonec: Jak byste pozval posluchače k poslechu audioknihy Temné variace? Co by měli čekat a čeho by se měli bát?
Milí posluchači, nebojte se ničeho. Myslím, že už jen těch dvanáct úžasných jmen interpretů je záruka dobrého poslechu. Uslyšíte třináct tajemných příběhů, které jsem psal s velikou vášní a radostí. A tak knihu vnímám - jako radostnou. Je to vyznání lásky příběhům, literatuře, autorům, ale také atmosféře tajemna a nejistoty. Dělal jsem všechno proto, aby vás na konci každé povídky čekalo nějaké překvapení. Abych vás doběhl, převezl. Nezbývá mi než doufat, že se mi to podařilo.
Povídky Oldřicha Suchého dokazují, že temnota v literatuře nemusí být synonymem hrůzy, často je to způsob, jak se podívat na člověka zblízka a v celé jeho hloubce. V Temných variacích vzdává hold klasikům hororového žánru a zároveň přináší svůj vlastní výrazný rukopis. Jsme rádi, že právě Kanopa může být místem, kde tyto příběhy ožívají ve zvuku, hlasech a atmosféře, která pro nás k hororové literatuře neodmyslitelně patří. A že i vítězná povídka Smrt na ostrově z České Lupy se stane součástí našich Kanopek – krátkých, intenzivních audio zážitků.
Děkujeme Oldřichu Suchému za rozhovor, za jeho vášeň pro příběhy a za důvěru, kterou nám svěřil při přetvoření jeho knihy do audiopodoby.
A vám, posluchačům, přejeme, ať vás Temné variace vezmou do míst, kde se literární pocta setkává s tajemstvím, atmosférou a radostí z dobře vystavěného příběhu.