O dabingu, milovaných Hunger Games a čtení pod půlnočním sluncem na Lofotech s Klárou Novákovou

Klára Nováková je herečka, dabérka, moderátorka a milovnice knih, kterou můžete znát například z Radia Wave nebo z jejího instagramového profilu @klariny.knihy.

Pro Kanopu načetla audioknihy Papírová princezna a Ve spárech magie. A právě u té druhé jsme si řekli, že je ideální příležitost si s Klárou popovídat. O začátcích v dabingu, milovaných Hunger Games, čtení pod půlnočním sluncem na Lofotech i o tom, co jí pomáhá, když ji dostane nějaký extrémně depresivní příběh.

Vzpomínáte si, co Vás při Vaší první návštěvě dabingového studia v devíti letech nejvíce okouzlilo? 

Asi úplně všechno! Fascinoval mě celý proces, jak dabing vzniká. Když jsem poprvé vstoupila do studia, přišlo mi, jako bych byla na místě, které důvěrně znám, i když jsem ho tehdy viděla poprvé. Moc se mi líbilo, jak spolupracuje režisér, zvukař a herec, jak to všechno zapadá dohromady. A úplně mě okouzlilo, jak jinak zní hlas do mikrofonu než běžně. Celkově mě ta práce naprosto uchvátila už v těch devíti letech.

 A bylo to skutečně poprvé, co jste do studia přišla? Přeci jen Váš tatínek je zvukový mistr. 

Tatínek nás bral jako malé do studia na Strahově, ale až tato zkušenost mi utkvěla v paměti a měla na mě zásadní vliv.

 Váš hlas malé Anny z Ledového království zná celé Česko. Co pro Vás tato role znamenala — osobně i profesně? A otevřela Vám další příležitosti?

To bylo celé nesmírně zajímavé. Tehdy jsem vůbec netušila, co z toho bude. Řekli mi, že se chystá nová Disney pohádka a že potřebují nazpívat mladší verzi hlavní hrdinky Anny. Znělo to jako milá role, ale nikdy bych nečekala, že se z toho stane takový fenomén. První díl vyšel už před dvanácti lety a do dneška, kdykoli to někde zmíním, lidé to znají. Úvodní písnička je notoricky známá a stále mě to těší.

Osobně mám tu roli stále moc ráda. Občas ji někomu ze srandy pustím a když zjistí, že zpívám já, bývají překvapení. Profesně si nemyslím, že by mi to otevřelo nějaké zásadní dveře, ale byla to jedna z mých prvních rolí, kde jsem zpívala. A to pro mě bylo důležité jako potvrzení, že zpěv v dabingu zvládnu. A prosadit se v dabingu jako zpěvačka není jednoduché.

Když dabujete výrazně mladší postavu, jak technicky udržujete barvu hlasu během dlouhého nahrávacího dne?

Je to už hodně o zvyku. Můj hlas ví, kam se má „nastavit“. Je to vlastně psychologická věc. Sednu si k mikrofonu a automaticky vím, jak hlas položit. Už o tom ani příliš nepřemýšlím.

Je nějaká filmová nebo seriálová postava, kterou byste si velmi přála dabovat, ale zatím to nevyšlo?

Miluji knihy a miluji sérii Hunger Games. Moc bych si přála na tomto projektu pracovat. A také Simpsonovi, i když tam je obsazení už léta ustálené a noví dabéři se tam prakticky nepouští. Ale Hunger Games jsou pro mě srdeční záležitost. Takže vzkazuji všem režisérům: opravdu miluji Hunger Games! (smích)

Často zmiňujete, že Vás provázejí filmové soundtracky. Máte nějaký oblíbený? 

Můj nejoblíbenější soundtrack je k filmu Interstellar, složený Hansem Zimmerem. To je pro mě absolutní vrchol. Ten film i hudbu miluji.

Namluvila jste například audioknihu Papírová princezna nebo Jmenuji se Martina. Jak při čtení knihy určujete míru herecké stylizace, kterou posluchači ocení, a kdy je lepší zvolit citlivější, klidnější tón?

Tohle řeším poměrně často. Například když jsem četla knihu z prostředí Sudet, kde hlavní hrdince bylo šest let, přemýšlela jsem, jestli hlas více stylizovat do dětské polohy, nebo zůstat v přirozené rovině dospělého vypravěče, který mluví za dítě. Nakonec je pro mě vždy klíčová domluva s režisérem. Ráda se ptám, jak to cítí on, a přizpůsobím se. Chápu, že někdo může být citlivý na to, že dětský hlas v závažném příběhu může znít rušivě. Stylizaci proto volím s mírou a vždy s ohledem na kontext.

Kromě dabingu moderujete na Radiu Wave, čtete audioknihy, zpíváte, sportujete... Jak zvládáte time management, aby jednotlivé aktivity neubíraly energii jedna druhé?

Jsem zvyklá mít den naplněný. Když nemám co dělat, paradoxně mě to vyčerpává. Potřebuji mít v kalendáři nějaké činnosti i kdyby to měl být jen jeden dabing, běh a třeba moderování. Od útlého věku jsem se musela naučit organizovat si čas a dnes je to pro mě přirozené. Prázdné dny mi vůbec nesvědčí.

Kdybyste mohla udělat rozhovor s kýmkoli, koho byste si pozvala?

Z českých osobností bych si velmi přála mluvit s Milošem Formanem. Bohužel už nežije, ale obdivuji ho a velmi by mě zajímalo, jak tvořil. Ze zahraničních osobností bych si ráda popovídala třeba s Christopherem Nolanem. Fascinuje mě jeho filmový svět a jeho způsob přemýšlení o příbězích a realitě.

Na Instagramu @klariny.knihy doporučujete knihy napříč žánry. Podle jakých kritérií se rozhodujete, zda se daný titul dostane do Vašeho výběru? 

Nejraději mám knihy, které mě rozpláčou a jsou velmi depresivní. (smích) Vyvažují můj přirozený optimismus. Jsem ale už poměrně vybíravá čtenářka. Vím, že by se kniha neměla soudit podle obálky nebo anotace, ale většinou poznám, co mi sedne a co ne. Nejčastěji čtu českou nebo světovou beletrii.

Když Vás oslovují takto emocionálně silné příběhy, co Vám pomáhá se po jejich přečtení zklidnit?

Pustím si na YouTube videa s kočičkami a pejsky. Zaklapnu knihu, odložím ji, vybrečím se a uklidním.

Stává se, že Vás při běhu Prahou někdo pozná? Například podle hlasu? 

Podle hlasu ne, ale podle tváře ano. A vždy mě to potěší!

Na svém Instagramu sdílíte kromě knih také záběry z cestování. Která z Vašich nedávných cest Vám přinesla čtenářskou inspiraci a jak se promítla do Vašich doporučení pro sledující? 

Asi bych to nenazvala vyloženě inspirací, ale spíše destinací, kde jsem konečně měla čas si něco přečíst. Bohužel teď na čtení nemám tolik prostoru. Byly to Lofoty - ideální prostředí, mimo jiné proto, že tam Slunce nezapadá. Člověk si tedy mohl číst, jak dlouho chtěl. Celkově jsem tam zpomalila a měla prostor si v klidu sednout s knihou, což v Praze běžně nezažívám.

Na svém profilu pro Radio Wave uvádíte, že ananas na pizzu nepatří. Platí to i obecně, nebo existují netradiční kombinace, které Vás přece jen přesvědčily?

Mám ráda spíše tradiční věci, chutě a kombinace. Ale co se týče zmrzlin, miluji slaný karamel! Obecně ráda kombinuji slané a sladké chutě. Nejsem ale úplný extrémista. Hranolky a milkshake — to je moje.