Duchové rodiny Folcroftů

Od Darcy mám už delší dobu rozposlouchanou její sérii Strážkyně hrobů, která je naprosto perfektní a poctivou duchařinou. Stejní jdou i "Duchové" a musím říct, že tady vnímám tuhle autorku a její tvorbu jako návrat k těm starým hororovým příběhům jaké psal E. A. Poe, Shirley Jackson a podobní - možná proto se u současných čtenářů nesetkává s příliš pozitivními hodnoceními, což je ovšem velká škoda. V hororu totiž nejsou vždycky podstatné potoky krve, šokující scény, křik, mučení nebo brutální zásahy duchů a démonů do poklidných lidských životů. Horor může být i plíživý, mrazivě strašidelný, psychologicky zneklidňující, může hrát spíš na struny lidského neštěstí, strachů ze smrti, traumat, duševního nepokoje. Přesně na tyhle motivy hraje Darcy Coates v tomhle příběhu. Nejde o horor v klasickém slova smyslu, - pohledem moderního čtenáře a diváka, který chce spíš explicitní scény, týrání, znechucení... - ale o skvěle psychologicky propracovaný příběh duševní nestability, která dovede člověka na samu hranici únosnosti téhle bolesti, vede k naprosto iracionálnímu chování, destrukci až do okamžiku, kdy ublížíme těm nejbližším, těm, které milujeme, těm, kteří jsou pro nás vším. A pak...pak přijdou duchové, těch kteří si přejí jediné - mít klid. Protože není nic horšího, než zraněná, neklidná lidská duše, která touží po pokojném spočinutí.

Vždy, keď mám chuť na niečo temné, siahnem po Darcy Coates a viem, že ma čaká poriadne hutná atmosféra a zimomriavky. Prarodičia pôsobia milo, starajú sa, varia, usmievajú sa – a práve to je na tom najdesivejšie, pretože spolu s postavami začínate všímať drobnosti, ktoré nesedia... a v tom momente to už ide dolu vodou. Či som sa bála? Tak trochu. Miestami to bolo ozaj nepríjemné, inokedy mi niektoré scény prišli cez čiaru, ale celkovo som bola naozaj spokojná. Les, ktorý všetko ostatné odreže, rodinné lži, ktoré sa derú na povrch, a duchovia, ktorí sú skôr odrazom viny a zamlčaných hriechov než len prizerajúcimi sa strašidlami. Plusom je vynikajúca interpretácia Václava Knopa!

Moje druhé setkání s autorkou a sérií Strašidelné domy, takže se bohužel neubráním lehkému srovnání. V tomto případě čtvrtý díl na ten první nemá, hlavně atmosférou, ale rozhodně má co nabídnout. První a pro mě hodně důležitý bod - zvládnou ho i takoví strašpytlové jako já. Označení horor bych knize určitě nedala, ale díky tomu si kniha získá velké spektrum čtenářů a kdo ví, třeba otevře dveře k tomuto žánru nějakým nováčkům. Zajímaví hlavní hrdinové, kteří mě překvapili svým nízkým věkem. Musím ale říct, že pohled dětí na různé škrábání a vrzání ve starém domě dal knize jiný rozměr a pro mě to byl ten hlavní strůjce atmosféry. Fandila jsem jim a líbilo se mi, jak byli odlišní, ale zároveň při sobě drželi. Babička s dědečkem sami o sobě byli prostě jen zvláštní, ale s postupným odhalováním rodinné historie jsem mezi řádky zahlédla docela solidní psychologický rozbor, jak tíživé může být břímě nesplněných snů a až úzkostně uzavřené rodiny. Knihu určitě doporučuji v audioverzi. K sobotnímu úklidu jako dělaná, protože ji pravděpodobně dáte na jeden zátah a ještě vám bude dělat společnost příjemný hlas Václava Knopa. I když jsem v knize postrádala tu strašidelnou atmosféru, rozhodně se hodlám pustit do dalších knih od autorky. Je skvělé, že jednotlivé díly Strašidelných domů fungují samostatně, takže pokud máte strach, že se budete bát, Duchové rodiny Folcroftů budou skvělá první volba na otestování svých možností.