Deník uklízečky

🧹Hned v úvodu je potřeba říct, že jsem knihu poslouchala v její audioverzi. S tím totiž hodně úzce souvisí můj názor na ni. Milada Vaňkátová propůjčila svůj hlas pro celou knihu a klobouk dolů za jazykové odlišení jednotlivých vypravěčů. 🧹Ač se to nezdá, ta práce s hlasem je u Deníku uklízečky opravdu potřeba, jelikož je příběh vyprávěn nejen různými vypravěči, ale i odlišnými časy, kdy se střídá pohled před, po a deníkové zápisky, které na své místo v časové ose zapadnou vlastně až na konci celé knihy. 🧹Zhruba první čtvrtinu knihy jsem si nebyla jistá, zda jsem na poslech zvolila správně. Opravdu bylo potřeba dávat pozor a zvyknout si na různé pohledy. Jak se ale člověk nořil čím dál tím víc do děje a poznával postavy, vše zapadalo na své místo a kniha kolem mě omotávala své drápky. Až jsem byla tak zaháčkovaná, že ji nešlo odložit. 🧹Ve zkratce popsat, o čem kniha je, je v podstatě nemožné. Hlavní hrdinka je vcelku obyčejná žena, která se nebojí dělat i společensky odsuzované zaměstnání, ve kterém je velmi dobrá. Zároveň působí lidsky, jelikož trpí extrémní zvědavostí a i když ví, že by něco neměla dělat, její vrtoch je kolikrát silnější. A to je vlastně spouštěč pro celý spletitý příběh, který sahá hluboko do minulosti. 🧹V knize najdete spravedlivou pomstu, intriky, vyřešené zmizení a hromadu shnilých osob. Každá postava jedná vlastně sobecky na základě aktuální situace a tak, jak je potřeba přítomnost ohnout, aby korespondovala s minulostí. 🧹Jinými slovy, vřele doporučuji, jen je potřeba být na začátku opravdu pozorný. Odměnou bude velmi překvapivý závěr s pocitem zadostiučinění.